Cukrová třtina - počátek rumu
Cukrová třtina (lat. Saccharum officinarum) je základní surovina pro výrobu rumu. Společně s cukrovou řepou je, ale především nejdůležitějším zdrojem cukru ve Světě. Jejím zpracování, pro výrobu rumu je velmi důležitá a ovlivňuje jeho výslednou kvalitu. Cukrová třtina nemá klasy ani plody a sklízí se pouze stonky rostlin, které obsahují sladkou šťávu. Patří do čeledi jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých (Poaceae), jenž jsou obecně označované jako trávy. Její pěstování vyžaduje velké množství sluneční energie, teplé klima a mírnou až střední vlhkost vzduchu. Vzhled cukrové třtiny, připomíná kukuřici.
Sběr cukrové třtiny probíhá většinou ručně nebo stroji a vše musí probíhat poměrně rychle, aby nedošlo k vysychání důležité cukrové šťávy v dutině stonků a jejímu zkažení, které je otázkou 24 hodin. Rostliny se co nejrychleji rozřežou a následně lisují.
Samotný stonek je tvořen sledem uzlů (nodů). Listy cukrové třtiny mohou dosahovat délky 1 až 2 metry a jsou 3 až 8 centimetrů široké. Hlavní kořeny rostliny jsou dlouhé 60 cm a v závislosti na půdě mohou dosáhnout až 4 metry. Důležitý cukr se koncentruje ve stoncích.
Lisováním stonků se získává tzv. pannenská cukrová šťáva, která je příjemně a sladce osvěžující. Následné zpracování této šťávy je již otázkou dalšího zpracování této důležité suroviny. Dnes nejčastěji na výrobu cukru nebo na výrobu rumu. Nejčastěji se získaná šťáva několikrát povaří a nakonec rychle zchladí. Na povrchu šťávy vykrystalizuje jantarově zabarvený třtinový cukr, jenž vytváří cukrové krusty které se následně oddělí a zůstane v nádobě melasa, tedy hustá, tmavá a poněkud nahořklá látka, z níž se posléze může vyrábět například rum.
Pododrůd cukrové třtiny je několik. Mezi jednu z nejlepších se považuje tzv. modrá cukrová třtina - Canne Bleue. Ta se nejčastěji pěstuje na ostrově Martinik, kde se z ní vyrábí výtečné rumy typu agricol - zemědělský rum. V současné době je největším producentem cukrové třtiny Brazilie a Indie. Co se výroby rumu týče nejčastěji se cukrová třtina pro rum pěstuje v Panamě.
Historie pěstování cukrové třtiny
Původ cukrové třtiny je zcela jasný. Nejpravděpodobněji teorie tvrdí, že vznikla z planého druhu Saccharum robustum, který roste na Nové Guneji, okolních ostrovech a na březích řek a dorůstá výšky až 10m. Je však znám ještě jeden planý druh, a sice Saccharum spontaneum, rostoucí od severovýchodní Afriky po Asii až k Pacifiku. Tato vytrvalá tráva dorůstá výšky 8 m a dnes se používá při šlechtění ke zlepšení vlastností cukrové třtiny, zejména její odolnosti vůči chorobám.
Samotný rozmach cukrové třtiny se však datuje do 14. století, kdy se Benátčané naučili rafinovat cukr. Do té doby se v Evropě sladilo pouze medem. První dovážený cukr byl velmi drahý a byl spíše považován za lék. To se změnilo objevením Ameriky a přivezením cukrové třtiny na Haiti Kryštofem Kolumbem. Odkud se šířena dále na Kubu, Mexika a Brazílie. Zde se cukrové třtině díky příznivým podmínkám dařilo a k rozvoji pomohla i levná pracovní síla. To umožnily pěstovat třtinu na velkých plochách, což vedlo k rychlému zvýšení produkce levného cukru. Cukr dovážený z Ameriky zaplavil evropský trh a vytlačil pěstování třtiny ze Středomoří. Ovšem třtinový cukr dovážený z Nového světa byl hnědý a připálený, a proto se v Evropě začaly stavět speciální čistírny zvané rafinérie (první rafinérie byla postavena v Holandsku ve městě Leyden).
Až do konce napoleonských válek byl dovážená třtinový cukr jeden z hlavních zdrojů sladidel té doby. Napoleon Bonaparte, ovšem vydal zákaz dovážet anglické zboží a tedy i cukr z Nového světa. V té době se tedy začalo se šlechtěním cukrové řepy a třtinový cukr byl postupně nahrazován cukrem řepným.